Je to už několik měsíců, co jsem zjistil, že Severus Snape je můj otec. Myslím, že spolu celkem vycházíme...

Pamatujete si na ten můj sen, který se odehrával na věži? Jak jsem se obhajoval před mým otcem kvůli tomu, že jsem uhodil Malfoye? Stalo se to hned pár týdnů po tom snu. Draco mě den opravdu naštval a já jej praštil tak, že jsem mu roztrhl ret a zpřelámal nos. Ale ten jeho výraz... To byste prostě museli vidět! No... Táta mu to poté náležitě vysvětlil (nikdy mi nechtěl říct, jakým způsobem mu domluvil) a od té doby jsme dobří přátelé (i když zezačátku jsme se pouze společensky tolerovali) . Zjistili jsme, že máme tolik společného!

Teď už se však blíží vánoční prázdniny. Táta mi slíbil, že mě vezme na rodinné panství Snapeů, které od začátku tohoto školního roku ve svém volnu společně s rodinnými skřítky rekonstruuje.

---

"Tak... Asi bychom se měli rozloučit, Harry," řekla Hermiona a pevně Harryho objala. Harry také spatřil slzy, které se jí zaleskly v očích.

"Co blázníš? Vždyť se s ním uvidíme po prázdninách," protočil Ron oči v sloup, ale poté i on Harryho objal.

"Já jen," vzlykla Hermiona, "tohle jsou první vánoční prázdniny, kdy jedeme každý domů."

"Ano. To je ale dobře, ne?" usmál se Harry a stiskl Hermioninu ruku. "Konečně i já mám rodinu, se kterou mohu strávit Vánoce."

"Jo... Tak si to užij, kámo," řekl Ron a zašklebil se. Nikdy neuvěří, že Severus je skvělým tátou.

"Užiju, neboj se," vrátím mu úšklebek a naposledy jim zamávám, než se oba vydají ke kočáru.

"Šťastné a veselé, Harry. Pozdravuj Severuse," poplácá mě kolemjdoucí Malfoy po rameni.

"Šťastné a veselé, Draco," vrátím mu přání. Poté se postavím bokem, abych nestál v cestě ostatním bradavickým studentům, kteří se prodírali ke kočárům.

"Harry?" ozvalo se za mnou.

"Ano, pane profesore Brumbále?"

"Chtěl jsem se s tebou rozloučit. Na Vánoce odjíždím ke svým vnoučatům, neviděl jsem je přes pětadvacet let... Přeji ti krásné a nezapomenutelné Vánoce, Harry."

"To zajisté budou... Já vám přeji také krásné Vánoce, pane."

"Opatruj se, Harry." Po chvíli zmizel v nejbližší zatáčce i Brumbálův plášť a já se vydal do sklepení. Před portrétem, který chránil komnaty mého otce (s vyobrazením Salazara Zmijozela) , jsem se zastavil a zaklepal.

"Harry," přišel mi Severus otevřít, "neříkal jsem ti snad, že nemáš klepat? Je to i tvůj domov, nechovej se tu jako host."

"Dobře, tati."

"Můžeme se tedy vydat do našeho rodinného sídla?" zeptal se otec a zavřel za příchozím chlapcem dveře.

"Ano... Ty věci, které jsem ti sem včera donesl..."

"Myslíš to oblečení na prázdniny? To už je doma," řekl Severus, zatímco si oblékal plášť. Harry se mírně zarazil... Doma. Konečně má místo, které může označovat za opravdový domov. I kdyby to byla nějaká polorozpadlá chatrč, když tam bude bydlet se Severusem, bude to určitě to nejkrásnější místo na světě.

"Děje se něco, Harry?" optal se vysoký muž, když si všiml nepřítomného pohledu svého syna.

"Ne, v pořádku. Můžeme jít," odpověděl chlapec a poté se společně vydali přes školní pozemky. Za bránou poté Severus svého syna objal a (s varováním: "Dej si pozor a pořádně se mě drž. První přemisťování je vždy dost nepříjemné..." ) přemístil je.

"V pořádku?" optal se Severus svého syna, když se přemístili na okraj lesíka.

"Jo," zahučel Harry v odpověď a pustil se svého otce. Zvedal se mu žaludek a trochu se mu motala hlava, ale to nebylo nic, co by nedokázal zvládnout.

"Pořádně se vydýchej..." řekl Severus a přitáhl si svého syna k sobě. Opřel si ho o hruď.

"Díky," zamumlal Harry, když se jeho tělo asi po dvou minutách zcela uklidnilo a on se od svého otce odtáhl.

"Neděkuj mi za každou hloupost, Harry," jemně chlapce pokáral muž a vydal se cestou ven z lesíka. Neušli ani pár kroků, když se dostali na rozsáhlou louku, uprostřed které stála obrovská budova.

"To... To je rodinné panství Snapeů?" žasl Harry nad tou nádherou.

"Ano. Je to naše panství, Harry," řekl Severus a mírně se pousmálnad chlapcovým úžasem.

"Je to... Zámek!"

"Oh... Dalo by se to tak říct... Musíš pochopit, že rod Snapeů je už opravdu starý a také se v něm hodně zakládalo na čisté krvi."

"Ale vždyť... Moje máma..."

"Ano. Proto jsme tento vztah drželi v tajnosti... Já bych měl problémy s rodinou a Lily by měla problémy v koleji."

"Hmmm... A... Pokud je rod Snapeů opravdu tak starý... A čistokrevný... Jsme spřízněni i s Blackovými a Malfoyovými, že ano?"

"Ano, to jsme. Vzdáleného spříznění se mezi čistokrevnými rody nikdy nevyhneš... Pokud bychom se ponořili do rodokmenu, nepochybně bychom našli jisté spříznění i s Weasleyovými či se samotným ředitelem."

"Páni," žasl Harry, čímž si vysloužil od Severuse pobavený pohled. Pár minut šli tiše po cestičce, která vedla loukou až přímo k velkým mosazným dveřím. Když jimi prošli, ocitli se v nádherné hale obložené dřevem.

"Dobrý den, pane. Mohou vám Mandy, Brad a Lana nějak pomoci?" objevili se u jejich nohou tři domácí skřítci.

"Kde je Will?" optal se Severus. Doufám, že mi opět nevlezl do baru. Jednou mi ten neposedný skřítek vypil dvě lahve ohnivé whisky... Myslel jsem, že bude mít doživotní kocovinu.

"Will právě hřebelcuje koně, pane," odpověděla poslušně Mandy.

"Koně? Nemá je mít u sebe má sestra Lucien?" podíval se překvapeně na skřítka.

"Vaše sestra dnes přicestovala letaxem. Prý tu pár dní pobude," odpověděla skřítka a vzala si od obou příchozích cestovní pláště.

"Pobude? Tak ona si jen tak přicestuje a řekne si, že tu pár dní zůstane? Tak to tedy ne..." zavrčel Severus. "Kde je?"

"V ložnici pro hosty, pane."

"Harry, pojď za mnou." S tím se Severus vydal po velkém schodišti do druhého patra, kde bylo několik dveří.

"Tohle je velká koupelna," ukázal Severus na jedny z nich, "tady je moje ložnice a hned naproti je tvůj pokoj. Každý pokoj má také svou koupelnu, ale ta na chodbě je prostornější. Vedle mé ložnice je malá pracovna a vedle tvého pokoje je knihovna. Do té vedou z tvého pokoje i dveře. No a tohle je ložnice pro hosty," řekl Severus když došel na konec chodby a vtrhl do místnosti.

"Severusi! Jak milé Tě zase vidět..." vrhla se staršímu muži kolem krku žena, kterou Harry neznal. Usoudil, že to je Severusova sestra. Měla dlouhé vlnité havraní vlasy a stejně tmavé oči jako Severus. Její obličej však vypadal mnohem vlídněji, protože se zeširoka usmívala a odhalovala tak své bílé zuby.

"Lucien... Co tu děláš?" zeptal se Severus, když jej jeho sestra konečně pustila.

"No... Víš... Potřebovala bych tu pár dní zůstat... Greg mě vyhodil..."

"Cože udělal?" vyštěkl Severus.

"To nic... Chtěla jsem se s ním stejně rozejít. Od té doby, co ho vzali do famfrpálového mužstva Tornáda, jsme se vídali jen minimálně. Odcházel brzy ráno a vracel se pozdě v noci, když jsem už spala."

"To je mi líto," řekl Severus naprosto nepřesvědčivě.

"Neříkej," ušklíbla se Lucien, "nikdy jsi neměl Grega rád."

"To jsem tedy neměl," oplatil své sestře úšklebek Severus.

"A kdo je tenhle mladý muž?" zeptala se Lucien se zájmem a prohlédla si Harryho od hlavy až k patě. "Není to Harry Potter? Ale ano... Vidím tu slavnou jizvu. Taháš své žáčky domů, Seve? Myslela jsem, že jsi spíše samotář," poznamenala s křivým úsměvem.

"Tohle je Harry James Snape, můj syn," řekl Snape hrdě a postrčil Harryho před sebe.

"Tvůj... Syn? Jak je to možné? Ah... Ty a Lily. Já tušila, že mezi Vámi něco bylo," řekla a její výraz ihned změkl. "Těší mě, Harry. Já jsem Lucien, Severusova sestra."

"Také mě těší," odpověděl Harry a nechal se Severusovou sestrou (jeho tetou!) obejmout.

"No nic... Taky máš takový hlad, Harry?" řekla mladá žena s šibalským úsměvem.

"Docela ano," přitakal jí Harry. Žena jej vzala za ruku a táhla ho zpět do přízemí. Tam jej zavedla do kuchyně, ve které stál i velký jídelní stůl. Harry se posadil a ona si stoupla k lince a pomocí hůlky si na hlavu přičarovala kuchařský čepec.

"Tak... Co si nejmladší z rodiny Snapeů dá?"

"Hmmm.... Cokoliv poživatelného," řekl Harry s úšklebkem.

"Skvělé... Moje specialita," usmála se Lucien a otočila se k lince. Tichým hlasem zavolala na Wendy, svou osobní skřítku, a ta začala rychle připravovat jedno z chutných jídel, které si Harry pamatoval z Bradavic. Lucien poté všechny tři talíře položila na stůl a nasadila nevinný výraz.

"Doufám, že vám bude chutnat," řekla a usmála se na příchozího Severuse. "Kde jsi byl? Já už stihla i uvařit..."

"Ty neumíš vařit," řekl Severus přesvědčeným tónem a posadil se k jednomu z talířů.

"Máš pravdu - neumím. Ale ty taky ne," usmála se škodolibě žena a pustila se do jídla. Harry a Severus nezůstávali pozadu.

---

"Chudák," řekl Harry a potlačil další výbuch smíchu (Lucien zrovna vyprávěla vtip o dvou kouzelnících na třešních) . "Měl bych jít..."

"Kampak? Tady si ještě dej..." řekla už dost přiopilá Lucien a poslala Harrymu po naleštěné desce další sklenici whisky.

"Harry už nic pít nebude... Podívej se na něj! Vždyť sotva stojí! A ty už také rozhodně pít nebudeš... Jsi na mol," řekl Severus a zakroutil hlavou. Nechal jsem je tu samotné půl hodiny a oni jsou totálně opilí...

"Tati, ale já jsem střízlivý! Podívej!" obhajoval se Harry a zkusil jít rovně. Moc se mu to nepovedlo, jelikož totálně vybočil doleva a lehce vrazil do svého otce. Ten jej vzal za paži a odvedl ho do jeho nového pokoje.

"Převlékni se! Já teď odvedu Lucien do pokoje a potom tě přijdu zkontrolovat... Rozumíš?" řekl chlapci, když dorazili do pokoje. "Tak rozumíš?" zvedl chlapcovu bradu tak, aby mu viděl do očí.

"Ano, pane!" zasalutoval Harry s mírně opileckým úsměvem. Severus znovu zakroutil hlavou a vyšel z pokoje. Když se tam opět vrátil, ujištěn, že Lucien je ve svém pokoji a spí (vytuhla okamžitě, jen co si lehla) , Harry se hádal se svým křeslem, které stálo u stolku před krbem.

"Tati... Tati! On říká, že si na něj nesmím sedat! Prý mě kousne, pokud to udělám!" přiběhl Harry ke svému otci a tahal jej směrem ke křeslu.

"To je ale zlobivé křeslo," řekl Severus znaveným hlasem, "tak ho necháme, ať si do zítřka odpočine. Potom už tě určitě nechá, aby sis na něj sednul."

"Ale já tu nebudu stát!"

"Ty si teď půjdeš hezky lehnout, Harry."

"Ale já nechci... Nechci si lehnout! Chci si sednout do svého křesla a..."

"Harry, ty si půjdeš lehnout."

"Nepůjdu."

"Běž si lehnout!"

"Ne!"

"Ne? Tak dobrá... Klidně si tu stůj, ale já tě zítra odvedu k Dursleyovým. Takového zlobivého kluka nechci."

"Ne! Tati... To ne... Tati! Tati, prosím... Jen k nim ne! Nemají mě rádi... Nenávidí mě a já je taky!"

"Dobře," řekl Severus mírně překvapeně. Nenávist je silný cit... Natož pro patnáctiletého kluka.

"Tati, prosím..."

"Dobrá, DOBRÁ! Nechám si tě, ale musíš si jít hned teď lehnout, ano?"

"Ano! Děkuji tati... Děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkujííííí," vykřikl Harry a běžel Severuse obejmout. Ten si znechuceně odfrkl (Ten alkohol je ale svinstvo...) a jemně od sebe Harryho odtrhl. Poté jej uložil do postele.

"Dobrou noc, Harry."

"Ale nedáš mě zítra k Dursleyovým, že ne? Oni jsou na mě zlí, tati... Že mě k nim nedáš? Že ne? Tati?"

"Ne... Teď už spi. Dobrou."

"Dobrou..." Severus za sebou zavřel dveře pokoje a mírně si oddechl. Poté sešel dolů do kuchyně, aby se podíval, co všechno ti dva vypili. No skvělé... Dvě a půl lahve ohnivé whisky v háji. To si to tedy s nimi zítra užiju... To bude kocovina!

---

Harry otevřel oči, chytil se za hlavu a bolestivě zaskučel. Moje hlava... Jako by mi v ní běhalo stádo slonů!

"Dobré ráno..." pronesl provokativně Severus, když vešel do synova pokoje a spatřil, jak se Harry drží za hlavu.

"Oh... Opravdu úžasné..." zavrčel Harry a se vším přemáháním se postavil.

"Vypadáš nějak zmoženě," řekl Severus a ponuře se usmál, "alespoň se budeš příště mírnit."

"Vždyť jsme toho moc nevypili... Nebo ano?" ozval se Harryho hlas z koupelny, kde vykonával ranní hygienu.

"Vůbec ne... Jen dvě a půl lahve kouzelnické whisky, která je asi tak desetkrát silnější než mudlovská..."

"Ohnivá... Už vím, proč se tak jmenuje.. Myslel jsem, že mám po první sklenici spálený krk."

"Celkem očekávání hodný fakt. Kouzelnický alkohol je oproti mudlovskému o dost silnější... Nepochybuji, že kdybych vás tam nechal ještě o další půlhodinu déle samotné, dostal bys otravu krve. Nehledě na to, že byste mi s Lucien totálně vyrabovali bar."

"Jedno ale musíš uznat... Nemohl jsem na tom být tak hrozně jako Lucien," řekl Harry, když vyšel z koupelny - pečlivě oblečený a přichystaný ke snídani.

"Ano, máš pravdu. Poté, co zaútočila na jeden z mých obrazů, pro upřesnění přímo na obraz Albuse Brumbála, a řekla mu - doslova: Hej, kocoure! Víš, že ti to dnes ohromně sekne? Nechceš si trochu užít? Však víš, kde mám pokoj," napodoboval Severus s témě úplnou přesností nakřáplý hlas své sestry, "jsem byl donucen přiznat, že tvá hádka s křeslem o tom, jestli si na něj můžeš sednout bez toho, aniž by tě kouslo, je poněkud přijatelnější." Harry se i přes nesnesitelnou bolest hlavy rozesmál. Severusova sestra je teda číslo...

"Nyní , když jsem pobavil tvé kocovinou okupované buňky, se pojďme nasnídat. Lucien na nás čeká u stolu," pronesl Severus líně a vyvedl chlapce z pokoje.

---

"Severusi... Odpoledne odjíždím," řekla Lucien po snídani, zatímco si třela spánky.

"Cože? Kam? Říkala jsi, že tu s námi nějakou dobu zůstaneš..." nechápal její bratr toto rozhodnutí.

"Pojedu k tetě Valence, však víš... Nevlastní sestře naší matky."

"Ona ještě žije?" ozvala se sarkastická poznámka od Severuse.

"Pár dní u ní zůstanu, než si něco seženu."

"Proč nezůstaneš tady?" vložil se do rozhovoru Harry.

"Harry... Víš, jsem tu sice krátkou dobu, ale něco jsem již vypozorovala. Ty a Severus... No... Jak to říct... Potřebujete čas pro sebe. Potřebujete si porozumět a já tu nechci zavazet."

"Ale ty tu nezavazíš! Že ne, tati? Že tu může Lucien zůstat?" obrátil se chlapec ke svému otci.

"Jistě že může... Lucien, mně ani Harrymu nevadí, že tu jsi! Ba právě si myslím, že je to úplně naopak."

"Už jsem se rozhodla... Odpoledne odjedu," řekla žena nekompromisně, "teď mě omluvte, třeští mi hlava, půjdu si lehnout."

"Pokud je to tak hrozné, můžu ti připravit lektvar," řekl Severus.

"Ne ne... Takových kocovin už jsem zažila... Chce to jen vyležet. Zatím se mějte."

---

"Takže... Je čas se rozloučit," pronesla Lucien do ticha. Přistoupila k Severusovi a objala jej.

"Netvař se tak kysele, bratříčku," pousmála se, "asi se zase nějakou dobu neuvidíme. Opatruj sebe i Harryho, obou by vás byla škoda..."

"Ty se taky opatruj, Lucien," odpověděl Severus. Poté žena přešla k chlapci, poklekla a taktéž jej objala.

"Neznáme se dlouho, Harry, ale padl jsi mi do oka. Věřím, že se ještě někdy setkáme."

"Já také," řekl Harry.

"Sbohem, vy dva."

"Ne sbohem, na shledanou," opravil Severus svou sestru a objal Harryho kolem ramenou. Žena jim naposledy zamávala a poté už jen oba sledovali, jak zachází za kopec.

---

"Co budeme dělat?" zeptal se Harry následujícího dne odpoledne, když vyšli se Severusem z domu.

"Půjdeme se projet," pousmál se Severus a společně vešli do stodoly, kde stálo deset nádherných koní.

"Dobré odpoledne," pozdravil je domácí skřítek Will, který měl na starosti koně a vše kolem nich.

"Dobré," odpověděl mu Harry a Severus pokýval hlavou.

"Ti jsou nádherní!" vydechl Harry, když spatřil koně zblízka - v celé jejich kráse.

"To tedy jsou, mladý pane. Vznešený rod Snapeů je znám tím, že vlastní koně s dlouhými rodokmeny a nádherným vzhledem. Rodokmen například tohohle koně," ukázal malý skřítek na jednoho z koní, "by zabral celou menší knihu."

"To je možné," řekl Harry, "ale já osobně si myslím, že na rodokmenu nezáleží," řekl Harry a fascinovaně si prohlížel všechna ta přenádherná stvoření. Po chvíli mu padl pohled na jedenáctého, kterého si předtím nevšiml. Byl pohublý, uhlově černý a stál v pozadí. Harrymu tak trochu připomínal jeho samotného - když mohl, také se rád skrýval.

"Ten černý kůň," řekl Harry a ukázal na něj, "zdá se mi nějaký smutný."

"Ah, o tom mi radši ani nemluvte, mladý pane. Nechce jíst a jakmile se k němu jen přiblížím, začne kolem sebe divoce kopat nohama. Nechce k sobě nikoho pustit..." zavrtěl skřítek hlavou.

"Nechce jíst? Ale vždyť... Bez jídla moc dlouho nepřežije!" vydechl chlapec.

"Ano. Obávám se, že jej za pár dní budeme muset utratit," pronesl skřítek tu krutou pravdu.

"Ale vždyť... To nejde! Nemůžete utratit žijící bytost!" protestoval Harry.

"Harry," vložil se do rozhovoru Severus, "nemyslíš, že pokud se ten kůň trápí, nebude lepší, když to jeho trápení skončí?"

"To ano, ale ne smrtí! Pokud vím, u lidí se to nazývá eutanázie a je to nezákonné!"

"Harry... Je to kůň, ne člověk," řekl Severus tiše.

"No a co?!" vykřikl chlapec a vyběhl ze stáje.

"Omlouvám se, jestli jsem mladého pána nějak urazil..." řekl skřítek k Severusovi a upíral pohled na vrata, kterými chlapec odběhl.

"Za to nemůžeš, Wille. Můj syn je poslední dobou docela přecitlivělý vůči tomu, co se týká věcí života a smrti," řekl Severus a vydal se Harryho hledat. Našel jej u řeky, kde seděl jako hromádka neštěstí s hlavou opřenou o kolena.

"Harry... Nechtěli jsme tě... rozrušit," omlouval se Severus a objal svého syna kolem ramenou.

"To nic," zabručel chlapec.

"Nechceš si promluvit?"

"Ne..."

"Dobrá. Pojď, půjdeme domů a dáme si něco na zahřátí."

---

Tu noc Harry nemohl spát. Co je to za koně, který odmítá jídlo? Musí mu něco být... Ale já jej nenechám zabít! K ránu se chlapec konečně rozhodl a vylezl z postele. Rychle se oblékl a umyl. Prohrábl si rukou vlasy a zamířil z domu - přímo ke stájím. Když se dostal dovnitř, spatřil deset koní, kteří leželi v rohu jedné obrovské ohrady, a jednoho osamoceného, který ležel na druhé straně. Harry pomalu proklouzl přes ohradu a vydal se k osamocenému koni. Ten se, jakmile zjistil, že se Harry přibližuje, okamžitě postavil na zadní a začalkopat předníma nohama.

"Notak... Šššš..." řekl Harry a zastavil se. Natáhl pravou ruku, ve které držel kostku cukru, před sebe a stále mumlal tichá uklidňující slova. Kůň se ale ne a ne uklidnit. Dokonce Harry schytal jeden opravdu ošklivý kopanec do hrudi, který mu na chvíli vyrazil dech.

"Notak! Co s tebou je? Chci ti jen pomoct..." mluvil ke koni Harry, ale dál už se nepřibližoval. Kůň před ním teď nehybně stál, ale pokud by chtěl a vzepjal by se na zadní, chlapce by klidně mohl ošklivě zranit. Harry se rozhodl, že jej nechá, aby se rozhodl sám, zda kostku cukru chce, nebo ne. Posadil se na zem a stále bedlivě pozoroval svýma smaragdovýma očima každý pohyb koně - ať již pozvednutí hlavy či mávnutí ocasem. Bylo to však unavující, takhle sedět a nic nedělat, takže nebylo divu, že to Harryho po chvíli uspalo.

---

Harryho probudilo lehké šťouchnutí do žeber. Otevřel oči a zmateně zamrkal. Poté mu došlo, kde je, a zvedl pohled - nekoukal nikam jinam než do černočerných očí osamělého koně.

"Tak ty ses umoudřil?" řekl ospalým, ale i veselým hlasem a pomalu přiblížil ke skloněné hlavě koně svou dlaň. Kůň se nechal lehce pohladit.

"Skvělé..." řekl chlapec a postavil se. Pohladil koně po hřívě a poplácal jej po boku.

"Jsi hubený... Měl by ses trochu najíst... Pojď," usmál se na koně Harry a popadl jej za uzdu. Dovedl ho až ke korytu, ve kterém měli koně krmení. Vraník se ihned pustil do jídla.

---

"Pane! Pane Snape!" probudil Severuse křik. Nebyl to nikdo jiný než Lana, jedna z jeho domácích skřítek.

"Co se děje?" zamumlal ospale. Přece jenom - mohlo být tak šest ráno a on dlouho do noci pracoval na jednom ze svých projektů.

"Mladý pán není ve své posteli! Lana mu nesla do pokoje čisté oblečení, ale mladý pán tam nebyl!" vyhrkla skřítka. Severus okamžitě vstal a oblékl se.

"Není v koupelně? Nebo v knihovně?" zeptal se skřítky.

"Ne, pane. To už Lana zkontrolovala."

"Dobrá... Musíme jej najít. Ať nám Mandy, Brad a Will pomohou."

---

Harry právě dováděl s černým koněm, když do stáje vběhnul jeho otec.

"Harry! U Merlina, hledám tě po celém panství... Dej si pozor na toho koně!" zakřičel na chlapce, když spatřil, že se k němu kůň velkou rychlostí blíží. Nakonec se však zastavil těsně před chlapcem a sklonil svou hlavu k Harryho levé ruce, aby jej mohl Harry pohladit.

"Neboj, tati," řekl Harry a usmál se, "Flash je mazel."

"Flash?" řekl Severus se zvednutým obočím a přistoupil k chlapci uprostřed ohrady.

"Ano, tak jsem ho pojmenoval."

"To ale není jeden z našich koní," řekl Severus, když si koně pořádně prohlédl, "matka jich měla jen deset."

"Lucien říkala, že se zatoulal k těm vašim deseti, ale zdráhal se jakéhokoliv kontaktu s lidmi. Bál se..."

"Asi si také zažil své," zamumlal Severus a poplácal koně po boku. "Co si takhle vyjet?"

"Opravdu bys chtěl?" žasnul Harry.

"No jistě... Není nic lepšího, než o půl sedmé ráno vyjet do mrazivého rána na vyjížďku na koních," odvětil sarkasticky Severus a popadl jedno ze sedel, které následně podal Harrymu.

---

"Já si pochutnal," řekl Harry, když dojedl štědrovečerní večeři.

"Já také," poznamenal Severus, "ale už aby byly Vánoce pryč."

"Já je mám rád," bránil se Harry, "a tohle jsou ty nejkrásnější, které jsem kdy zažil. Dursleyovi se mnou nikdy neslavili Vánoce. Dostal jsem vždy nějaký malý dárek, jako třeba kapesník a tak, a musel jsem zůstat zavřený v pokoji. Dursleyovi říkali, že alespoň jednou v roce jim mám dát pokoj."

"To je mi líto," řekl Severus a bylo na něm vidět, že to myslí vážně. "V tom případě chci, aby byly tvoje letošní Vánoce nezapomenutelné. Sice nejsem nějaký skvělý zpěvák, ale co kdybychom si zazpívali Silent night?"

"Dobrá," souhlasil nadšeně Harry a postavil se, aby mohli se Severusem přejít ke stromku, když v tom uviděl, jak se jeho otec chytá za zápěstí a překvapeně sykne.

"Teď ne..." řekl Harry napůl hystericky a napůl zoufale, přičemž pohlédl do hrozivě pobledlé tváře svého otce.

"Musím jít," vyhrkl Severus a vyběhl z místnosti. Když se do ní vrátil, měl na sobě již smrtijedský plášť a svou masku držel v ruce. Chlapec sebou trhl a mírně se roztřásl.

"Harry... Zůstaň tu, ano? Vrátím se co nejdřív to půjde..."

"Proč mi musí zkazit i mé první pořádné Vánoce?" vzlykl Harry a rychle mrkal, aby zabránil slzám téct po jeho obličeji.

"Harry, je mi to líto, ale opravdu musím jít... Uvidíme se brzy," řekl Severus, rychle svého syna objal a vyběhl z domu. Harry se za ním jen smutně díval.

---

Harry právě ležel na pohovce a nepřítomně hleděl do stropu, když v krbu zezelenal oheň a z něj vyšla nějaká postava.

"Harry?" uslyšel Harry Brumbálův hlas a pohlédl tedy na ředitele.

"Ano, profesore?"

"Kde je Severus?"

"U Voldemorta."

"Je mi líto, že jsi jej musel při tom vidět. Když ho zavolá, není to moc hezký pohled."

"To ne."

"A kdy odešel?"

"Včera večer."

"Oh... Zrovna na Štědrý večer..."

"Hmmm... Proč nejste u své rodiny?"

"Chtěl jsem tobě a Severusovi přinést vánoční dárky."

"Položte je pod stromek. Čekám s rozbalováním na tátu."

"Dobrá... Nepotřebuješ něco, Harry? Nemám tu s tebou zůstat, dokud se Sev - "

"Ne, pane. Jděte za svou rodinou, já tu počkám na tátu."

"Jsi si jistý?"

"Ano."

"Tak dobrá... Kdyby něco, použij letax. Budu dnes v Bradavicích, musím něco vyřídit s Popletalem. Poté se zase vracím k příbuzným."

"Dobře. Na shledanou."

"Zatím se měj, Harry."

---

Když uběhl celý den a Harry probděl i další noc, začínal být zoufalý. Co když se něco zvrtlo? Co když Voldemort nějak přišel na to, že Severus je Brumbálů špeh?

---

"Harry?" ozvalo se brzy ráno ode dveří. Harry se ztěžka opíral o parapet a sledoval přivřenýma očima krajinu kolem domu. Když za sebou uslyšel hlas, který byl jediným zvukem, který porušil to posvátné ticho za poslední den a dvě noci, trhl sebou a otočil se.

"Tati, konečně," řekl a přešel ke svému otci. Poté jej objal a Severus pocítil, jak se do něj chlapec nechtěně zavěsil celou svou vahou.

"Harry, ty jsi nespal... Jedl jsi vůbec?" zeptal se Severus, když od sebe odtáhl svého syna na vzdálenost paže a starostlivě jej pozoroval. Chlapec sklopil pohled a rukou mávnul směrem ke stolu, na kterém stálo několik talířů s nedotčeným jídlem.

"Pojď," chytil Severus jemně za paži a dovedl jej ke stolu, kam jej posadil.

"Dej si," přisunul k němu talíř se snídaní, kterou nechal donést čerstvou jedním ze svých skřítků.

"Jak se najíš, půjdeš okamžitě spát. Co tě to vůbec napadlo - nejíst a nespát? Ještě že jsi alespoň něco málo vypil," mávnul Severus rukou k poloprázdné sklenici džusu, "jinak bys tu ještě odpadl kvůli dehydrataci."

"Bál jsem se o tebe," zamumlal Harry, "neměl jsem vůbec hlad a nemohl jsem spát, dokud nepřijdeš."

"Oh... To je sice pěkné slyšet, Harry, ale byly to celkem neopodstatněné obavy. Umím se o sebe postarat."

"Já vím," odpověděl chlapec a zakousnul se do čerstvého pečiva.

---

Harry se Severusem právě vycházeli ze stáje, kam před chvílí zavedli koně po dlouhé večerní projížďce, když se z lesa za nimi ozval zvuk několikanásobného přemístění. Oba se prudce otočili a Severus stihl Harryho tak tak strhnout k sobě, jinak by ho totiž zasáhl rudý paprsek.

"Co to děláš, Mafoyi? Nevíš, že Harry je můj syn?" zakřičel Severus na muže s dlouhými blond vlasy, který společně s několika dalšími muži vystoupil z lesíka.

"Vím," odpověděl Lucius strohým tónem, "a taky vím, že jsi zrádce. Celou tu dobu, kdy jsi se vtíral do Pánovy přízně, ti šlo jen o to, abys mohl špehovat pro Fénixův Řád... Pán zla proto chce, aby ho tvůj syn navštívil. Pohraje si s ním a poté, až jej zabije, si přijdeme i pro tebe."

"To není - "

"Nenamáhej se, Severusi. Newman tě prozradil přímo před zrakem našeho Mistra," skočil Snapeovi do řeči jeden z mužů, ve kterém Harry poznal manžele Belatrix Lestrangeové. Severus zbledl a přitáhl si k sobě Harryho ještě pevněji.

"Musíš zmizet! Budu tě krýt, ale ty musíš zpět do domu. Tam už na tebe nebudou moct..." zašeptal naléhavě černovlasý muž svému synovi do ucha.

"Nenechám tě tady! Kdo je vůbec ten Newman? Nepůjdu do domu, pokud nepůjdeš se mnou!"

"Harry, Newman byl člen Řádu... Zajali ho před týdnem. Jestli už Voldemort ví, že jsem byl špeh, není tu pro tebe bezpečno! Jdi do domu, utíkej a v žádném případě se neohlížej!"

"Nepůjdu nikam," stál si za svým chlapec a vytáhl svou hůlku, "pokud chtějí mě, budou nás nejdříve muset porazit oba..."

"Zajímalo by mě, po kom jsi tak tvrdohlavý," zakroutil Severus hlavou, "jdi, Harry. Já budu v pořádku. Až budeš doma, zkontaktuj krbem ředitele. Stačí, když řekneš: letní sídlo rodiny Brumbálových."

"Nenechám tě tu!" zavrčel Harry a vytrhl se svému otci z objetí.

"Tak co... Už jste dokončili svou poslední rodinnou hádku?" poznamenal s úšklebkem Lucius a seslal na Harryho Mdloby. On však kletbu jednoduše zablokoval a seslal několikrát po sobě Expelliarmus.

---

Harry se už cítil opravdu vyčerpaný, ale teď to nemohl vzdát. Porazili s otcem čtyři smrtijedy, kteří teď nehybně leželi v trávě, ale stále jich tam zbývalo ještě pět a ti byli opravdu čilí. Chrlili na Harryho se Severusem jednu kletbu za druhou. Harry měl tělo plné šrámů od kouzel, které se mu nepodařilo úspěšně odrazit. Jeho levou nohu navíc zasáhla Kosti drtící kletba (což neuvěřitelně bolelo) , takže se tak tak držel ve vzpřímené poloze. Severus měl zase ošklivě poraněnou levou ruku.

"Nechcete to vzdát," zeptal se Lucius s úšklebkem, "nemáte proti nám šanci."

"Nikdy," zavrčel Harry.

"Vaše smůla," sklonil Lucius hůlku a usmál se. Harry překvapeně těkal očima mezi smrtijedy, kteří všichni sklonili hůlky a usmívali se. Než ale stačil zapřemýšlet, proč tak smrtijedi udělali, popadly jej dvě pevné ruce a přemístily se s ním.

"Uvidíme se později, Severusi," řekl Lucius s úšklebem a poté se přemístili i všichni ostatní smrtijedi (ty zraněné vzali s sebou) .

"NE! HARRY!!!" zakřičel Severus a podvolil se únavě. Padl na zem a jeho tělo se třáslo vztekem a nedostatkem síly. Po chvíli se přinutil vstát a co nejrychleji se dobelhal do rodinného sídla.

"Dobrý večer, pane. Může Mandy nějak pomoct?" objevila se u jeho nohou po vstupu do rozsáhlého domu skřítka. Za ní potom zbylí tři.

"Ne!" vyštěkl Severus a pospíšil si ke krbu. Nabral si do ruky letax a postavil se do krbu.

"Letní sídlo rodiny Brumbálových!" vykřikl a poté zmizel v zelených plamenech.

---

"Severusi... Co tu děláš?" zeptal se Brumbál, když se jeho učitel lektvarů vypotácel z krbu a svalil se na zem.

"Harry.... Smrtijedi.... Dozvěděl se, že jsem špeh..." drmolil z posledních sil Snape.

"U Merlina! Voldemort ví, že jsi špeh? A unesl Harryho?" zeptal se překvapeně ředitel Bradavic.

"Ano," zachraptěl Severus a poté totálním vysílením upadl do bezvědomí.

"Leno, Patriku, omlouvám se, ale budu muset odejít. Mohl bych tu u vás nechat Severuse? Potřebuje si odpočinout a ošetřit..." požádal o pomoc svou dceru a jejího muže Brumbál.

"Jistě," přikývla žena s pomněnkovýma očima a blond vlasy. Její muž taktéž přikývl.

"Věřím, že se mi o něj dobře postaráte. Hlavně ať tu zůstane - za žádnou cenu jej odsud nepouštějte! Musím svolat Řád a začít pátrat po Harrym... Je v obrovském nebezpečí..."