Kratší a ne-zrovna-moc-důležitá kapitolka poněkud humornějšího rázu... Užijte si ji a komentujte :) Jen taková malá zajímavůstka... Kapitola má přesně 1000 slov (aspoň word mi to tedy tvrdí :D ) . A ještě jedna drobnost... Všímáte si, v jaké časy sem přibývají kapitoly? Minulá v 00:00 , dnešní ve 22:22 ... Zajímavé :D

O pár dní později...

"Neruším, Harry?" ozvalo se ode dveří ve chvíli, kdy chlapec na posteli poslouchal jednu z předečtených knih bradavické knihovny (její jméno bylo Jak se stát přeborníkem v lektvarech, přinesl mu ji Draco – prý aby se nenudil. Nejspíš mu to připadalo opravdu vtipné, když se totiž druhý den objevil na ošetřovně znovu, opravdu se podivoval tomu, že Harry tuto knihu vůbec otevřel a je ochotný ji poslouchat).

"Vůbec," usmál se na ředitele Harry a odložil knihu stranou.

"Jak se dnes máš, chlapče?" zeptal se jej Brumbál, když přešel k jeho posteli a posadil se na její okraj.

"Dobře, děkuji. Dokonce i ta čerň kolem mě dnes není až tak černá jako obvykle... Spíše je taková bledá."

"Bledá čerň? V souvislosti s těmito slovy se mi vybavuje jedna humorná průpovídka, která se zamlada stala... jednomu mému známému. Odnesl si všechny věci do čistírny, která je v jedné z bočních uliček Příčné. Když jsem u něj byl ten den na návštěvě, vykládal mi, že čistírna byla podivně levná a že má strach, aby nakonec dostal své oblečení zpět v celku. O pár dní později jsme spolu hovořili a on mi řekl, že všechno jeho oblečení, které bylo převážně černé barvy, se sice vrátilo zpět v celku, ale místo černé bylo tak vybledlé, že prý vypadalo jako by bylo skoro šedé." Harrymu průpovídka sice moc vtipná nepřipadala, ale jen tak z povinnosti se zasmál společně s Brumbálem. Potom jej něco napadlo.

"Proč ten člověk nepoužil jednoduché čistící kouzlo?"

"Ten, o kterém jsem teď mluvil, má rád vše bez chybičky. V té době to byl ještě mladý muž, zrovna vyšel ze školy, pravděpodobně spoléhal na zkušenosti dané prádelny."

"Uhm... Vše bez chybičky... To mi někoho připomíná," pronesl Harry s šibalským úsměvem.

"Oh, já ti samozřejmě – čistě kvůli dekoru – nemohu říct, kdo to byl," usmál se na něj zpět Brumbál.

"Ani naznačit?" zeptal se chlapec nevinně.

"Ani naznačit," odpověděl ředitel rezolutně, ale Harry spatřil, jak na něj při tom mrkl. V té chvíli se dal do smíchu. Představil si Severuse, jak tím svým nadzvukovým tempem prochází po chodbě v sepraných šatech. Konečně pochopil, proč přijde řediteli tahle pitomost tak vtipná. Byl by to totiž pohled k nezaplacení.

---

"Spíš, Harry?" probral mladíka z tichého rozjímání Draco, když se za ním večer přišel podívat.

"Ne. Jen odpočívám."

"Super. Musím si s tebou totiž promluvit."

"O čem?" zeptal se Harry a nedokázal se ubránit trhnutí sebou, když se jej blonďatý chlapec dotknul na čele.
"O tomhle."

"Co je s mým čelem?"

"Nevím, jestli sis toho už někdy všiml, ale máš na něm jizvu ve tvaru blesku," odpověděl mu s tichým smíchem Draco.

"Fakt vtipný," pronesl ležící chlapec, "co je s ní?"

"Myslím, že jsem našel způsob, jak tě jí zbavit," odvětil chlapec ležérně a s uspokojením pozoroval reakci druhého mladíka.

"To myslíš vážně?" vyhrkl Harry a prudce se posadil.

"Jo. Zatím to není tak úplně jistý, musím ještě dokončit pár pokusů, ale vypadá to, že by to mohlo vyjít."

"A jak to chceš udělat?"

"Nech se překvapit, Nebelvíre," odpálkoval jej Draco s úsměvem.

"Přestaň mi tak říkat," ohradil se druhý chlapec.

"Jsi snad z Nebelvíru, ne?" odvětil blonďák.

"To sice jsem, ale nejmenuju se tak."

"No a?"

"Lidi snad mají jména na to, aby se jim tak říkalo, ne?"

"Vskutku duchaplná konverzace, Snape."

"To už je lepší," odvětil s úsměvem ležící chlapec, "ale mám i křestní jméno."

"Jistě, Harry."

"Excelentní, Draco. 10 bodů pro Zmijozel."

"To určitě."

"No co. Otec přidal Zmijozelu body i za větší malichernosti."

"Například?"

"Co třeba tenkrát v lektvarech. Stanovil tě měřičem času, kvůli přípravě jakéhosi lektvaru a během té vyučovací hodiny se tě pětkrát zeptal, kolik je hodin, přičemž Zmijozelu za každou odpověď přidal deset bodů. Prý za aktivní zapojení se do výuky."

"To dělá jen hloupých padesát bodů. Co to bylo proti tomu, jak vám je Brumbál na konci roku přidával po stovkách? Severus přece musí vyvážit tyhle nespravedlnosti, jakých se Brumbál dopouští na konci každého školního roku."

"Já bych spíš řekl," odpověděl Harry s úsměvem, "že Brumbál je ten, kdo se snaží vyvážit otcovy podlosti proti Nebelvírským za celý školní rok."

"Takhle mluvit o svém otci," prohlásil Draco naoko znechuceně a doprovodil to tichým zamlaskáním.

"Nech si to, jo?" přerušil jej Harry. "Ty o Severusovi říkáš mnohem horší věci. A to je to tvůj kmotr."

"Kmotr není to samé co otec."

"No dobře... Ale je to skoro to samé."

"Není."

"Je."

"Umíněnej Nebelvíre."

"Zarputilej Zmijozele."

"Hrdino."

"Manipulátore."

"Lví králi."

"Hadí princi."

"Odvážný sebevrahu."

"Slizké hádě."

"Trefa," zasmál se Draco.

"Pane Malfoyi, víte, kolik je hodin?" ozvalo se náhle za dvojicí chlapců. Harry sebou mírně trhl a Draco jakbysmet, ani jeden z nich totiž během jejich žertovné hádky neslyšel Severuse přijít.

"Uhm... Deset minut před večerkou?" zkusil to mladý Zmijozel.

"Obávám se, že spíše více jak hodina po večerce."

"Asi mi nefungují hodinky."

"Smím se na ně podívat?" zeptal se Severus s vítězoslavným úšklebkem a zdviženým obočím nad levým okem. Draco si vytáhl rukáv – a kde nic tu nic.

"Uhm... Asi jsem si je nechal na nočním stolku," odpověděl nevinně.

"Samozřejmě. Ať jsi do deseti minut v posteli."

"Severusi! Nejsi můj otec, abys mi mohl přikazovat, kdy mám jít spát!"

"Nerad zklamu tvé dětské ideje, ale tady jsi ve škole a vzhledem k tomu, že já jsem jedním z profesorů, mám naprosté právo tě potrestat ve chvíli, kdy budeš mimo svou ložnici v době večerky."

"Ale – "

"Jdi, Draco," řekl Harry a musel potlačovat smích, "stejně tě nenechá vyhrát."

"Tak dobrá. Zítra zase přijdu, Nebelvíre."

"Draco!" ohradil se černovlasý chlapec.

"Jasně, Harry. Měj se."

"Dobrou noc, Draco." Poté ležící chlapec slyšel odsunutí židličky, několik kroků přes ošetřovnu a následné otevření a zavření dveří.

"Tati?" ozval se po několika chvílích nepříjemného ticha.

"Ano, Harry?"

"Proč tam takhle beze slova stojíš?"

"Jen jsem nad něčím přemýšlel."

"A nad čím?"

"Nad tím, jak moc společného máš ty a Draco," odpověděl Snape a posadil se k Harrymu na kraj postele, "o tom, jak málo je rozdílný takový chrabrý Nebelvír a mazaný Zmijozel."